Pagina:Odissea (Morino).djvu/47

Da Wikisource.

odissea i - vv. 248-289 47

ὅππως κε μνηστῆρας ἀπώσεαι ἐκ μεγάροιο. 270
εἰ δ᾽ ἄγε νῦν ξυνίει καὶ ἐμῶν ἐμπάζεο μύθων· 1
αὔριον εἰς ἀγορὴν καλέσας ἥρωας Ἀχαιοὺς2
μῦθον πέφραδε πᾶσι, θεοὶ δ᾽ ἐπιμάρτυροι ἔστων.
μνηστῆρας μὲν ἐπὶ σφέτερα σκίδνασθαι ἄνωχθι,3
μητέρα δ᾽, εἴ οἱ θυμὸς ἐφορμᾶται γαμέεσθαι, 275
ἂψ ἴτω ἐς μέγαρον πατρὸς μέγα δυναμένοιο·4
οἱ δὲ γάμον τεύξουσι καὶ ἀρτυνέουσιν ἔεδνα5
πολλὰ μάλ᾽, ὅσσα ἔοικε φίλης ἐπὶ παιδὸς ἕπεσθαι.6
σοὶ δ᾽ αὐτῷ πυκινῶς ὑποθήσομαι, αἴ κε πίθηαι.7
νῆ᾽ ἄρσας ἐρέτῃσιν ἐείκοσιν, ἥ τις ἀρίστη, 2808
ἔρχεο πευσόμενος πατρὸς δὴν οἰχομένοιο,9
ἤν τίς τοι εἴπῃσι βροτῶν, ἢ ὄσσαν ἀκούσῃς10
ἐκ Διός, ἥ τε μάλιστα φέρει κλέος ἀνθρώποισιν.
πρῶτα μὲν ἐς Πύλον ἐλθὲ καὶ εἴρεο Νέστορα δῖον,
κεῖθεν δὲ Σπάρτηνδε παρὰ ξανθὸν Μενέλαον·28511
ὃς γὰρ δεύτατος ἦλθεν Ἀχαιῶν χαλκοχιτώνων.12
εἰ μέν κεν πατρὸς βίοτον καὶ νόστον ἀκούσῃς,
ἦ τ᾽ ἂν τρυχόμενός περ ἔτι τλαίης ἐνιαυτόν·13
εἰ δέ κε τεθνηῶτος ἀκούσῃς μηδ᾽ ἔτ᾽ ἐόντος,14

  1. 271. ἐμπάζεο (rad. παγ: πήγνυμι), figgi in cuore.
  2. 272. ἥρωας, non certo nel senso consueto; chè non tutti erano eroi, p. es. Tersite! è esornativo soltanto, come nella prosa att. ἄνδρες.
  3. 274. ἐπὶ σφέτερα, alle lor case. — σκίδνασθαι (cfr. scindo, scisma): è un verbo pittoresco.
  4. 276. πατρός.... δυναμένοιο, assai facoltoso.
  5. 277. ἀρτυνέουσιν (ἀρτύνω) ἔεδνα: appresteranno gli ἔδνα, che nell’età eroica si davano dallo sposo al suocero, quasi comperasse la sposa; ma è qui soltanto che si fa eccezione, e nel VII. dove Agam. per placare Achille gli offre in isposa una delle sue figlie senza dotarla, anzi dotandola egli stesso, e con che dote! (IX 144-45).
  6. 278. ἔοικε; da riprist. i dig.
  7. 279. πυκινῶς, accortamente, o anche prudentemente: ricorda la Pnice d’Atene.
  8. 280. ἐείκοσιν, il numero solito di rematori per navi onerarie.
  9. 281. πευσόμενος, ptc. f. fin. — δήν: diu.
  10. 282. ὄσσαν, rad. Ϝοκ (Ϝοκϳα): cfr. vox.
  11. 285. Μενέλαον: il valoroso e sfortunato Atride racconterà egli stesso le vicende del suo ritorno, pel quale impiegò otto anni (IV 351, seg.).
  12. 286. δεύτατος: era stato l’ultimo a tornare e verosimilmente ne doveva sapere più degli altri.
  13. 288. ἦ τ’ = ἦ τοι.
  14. 289. μηδ᾽ ἔτ᾽ ἐόντος: espressione volutamente sovrabbondante, come tante altre, per conferire al poema il colorito della semplicità popolare.