Pagina:Sonetti romaneschi V.djvu/363

Da Wikisource.

Sonetti del 1846 353

L'UDIENZA PRUBBICA

     Ma ttu vvacce, Matteo, fa’ a mmodo mio,
Tu vva’ a l’udienza e nnun avé ppaura.
Nun je vedi a la sola incornatura
Si cche rrazza de core ha Ppapa Pio?

     Io so cche ggiuveddì cche cciaggned’io
Me parze, nun te fo ccaricatura,
De trovamme davanti a ’na cratura,
E nnò ar prim’omo che vviè ddoppo Iddio.

     Te penzi che llui ssi st’antra canajja,
C’ar parlacce te zzompeno a la vita,
E tte fanno tremà ccom’una pajja?

     Vacce, e nun dubbità cche tte strapazzi;
Anzi èsse1 scèrto c’a udienza finita
Si tt’ha ddetto de nò ttu l’aringrazzi.

28 ottobre 1846

  1. Èsse, èssi: ssii.